ň

10. června 2018 v 12:19 | Thomas Hvězdoborský |  Kaligramy
Když pohle-_____________děl jsem
prve naň, v________očích měla
nebes báň,_____byla krásná,
zaváněla jak bylinná
stráň. Já přiložil

si na líc______dlaň, co má stát_______
se, nechť se staň! Říkám si "Dobře se__
chraň!", sic přijde dítě a ty pak zaň pla-
tit budeš alimenty______nebo jinou daň
Použila žen-_______________skou zbraň
"Před ol-____________________tářem se
mnou_________________________staň!"
Cosi mi______________________šeptalo
"Láskou_______________________k ní vz-
plaň!" Ač_____________________lepá by-
la a krá-______________________sná jak
laň, skrý-____________________vala v ni-
tru svém____________________ukrutnou
saň. Dnes____________________už mi ří-
ká jen_____________________"Klaň se
mi_________________________klaň!"

 

V

7. června 2018 v 17:50 | Thomas Hvězdoborský |  Kaligramy

Vilém vláčí____________________vody vědro,
venku_______________________vládne
velké_______________________vedro.
Vikev_____________________vláhu
vyža-____________________duje,
však___________________vědro
váhu__________________vyka-
zuje, _______________Vildu
váhou______________vytě-
žuje. ____________Vilém
vědro___________vylil
ve vy-_________soký
vřes, _______Vilém
vratce_____vykro-
čil ve_____vzdá-
lenou____ves.
Vege-__tace
vymřela včerejšího
večera.


Ožehavá otázka Jana Husa

5. června 2018 v 18:28 | Thomas Hvězdoborský |  Kreace rázu grafického
Jelikož ta chorá mysl má bláhová někdy nezbedná a hořce ironická bývá, jal jsem se pozoruhodný experiment lingvistický vykonat. Rozhodnutí zvláštní učinil jsem a sice, že prastaré iluminace z análů a kronik starobylých shromáždím a z obrazů těchto komix seskládám, jehož prostřednictvím příhody kazatele a muže osvíceného Jana Husa zprostředkovati pokusím se vám, přičemž regule prosté držeti se při onom počínání budu, že v každém okénku jednom výplodu mého kresebného narážku na oheň učiním, či idiom, aforism nebo rčení lidové s tématikou ohně do textu začlením.

Dílo dokonáno bylo a toť výsledek jeho:

 


Se srdcem na pravé straně

5. června 2018 v 17:59 | Thomas Hvězdoborský
Srdce mít na pravém místě,
co tento idiom značí?
Srdce je nalevo jistě,
na Google pohledět stačí
nevěříš-li tomu!

Býti člověk přející,
čestný a též vřelý,
bytost dobro šířící
to je význam celý
toho idiomu...

Je tedy snad dobrák vzácnost,
co se přičí obyčeji?
Člověk jenž má svoji "zvláštnost"
cejchem vrytou v obličeji?
Je snad dobrák raritou,
co se příčí dogmatu?
Či valpurgou nemytou
přišedší ze sabatu
pozdě večer k domu?

Působí to na mě zdáním,
jako by snad člověk dobrý
S poctivým tím svým chováním
dráždil levosrdné obry
k zašlapání do betonu.

Sotva jen jedinec přežije
se srdcem na místě pravém
dnešní svět a jeho režie,
všechno je řízeno davem
levosrdných milionů...




Meč blanického rytíře

5. června 2018 v 16:29 | Thomas Hvězdoborský |  Kaligramy


/\
Bla-
ničtí
rytíři v
hoře, hl-
tají trpké
své hoře.
Dávno již slo-
žili meče, plá-
čou a modlí se
vkleče. Za torzo
národa českého.
Dávno už ze se-
del slezli, štíty
již dávno jim
zrezly. A oři
též jejich zte-
pilí, v herky již
dávno se změnili,
v kus masa napolo
mrtvého. A Svatý
Václav na sedle vi-
sí, pod svojí koru-
nou dávno je lysý.
Těžký prach sedá
mu na korouhev,
dávno je bezzubý
český ten lev.
Národa symbol
kdys hrdého.
Panovník svírá
kovový cár. Toť
relikt meče, ten
železa dar. Z če-
/ pele přetrval poslední kus, pahýl ten zrezlý jenž nenabyl brus od \
\ vládce nyní již starého. Hlavy se kloní a srdce bolí, oči všech ry- /
tířů plní se
solí. Václav
si drásá ob-
ličej bezma-
sý, národ náš
český dávno
nic nespasí.
Byly zde mo-
žnosti vyrazit
z hory! Nyní je
národ náš na-
dobro chorý.
Popel jen
zůstal z
národa
velkého.
۞



Prezervativ

5. června 2018 v 14:52 | Thomas Hvězdoborský |  Kaligramy

V době
dnešní radno
není vkročit na
ulici z domu, s ka-
psou prázdnou bez peněz
a navíc bez kondomu. Vždyť
vy víte, že se říká, štěstí přeje
tomu, kdo připraven dobře jest
a v kapse má gumu. V dnešním
světě prohnilém pro všechny ta
rada platí, každý přec dnes ob-
cuje, zvláště ti, co za to platí.
Vždyť v epoše, v níž žijeme, smil-
ní děti a též kmeti, rovněž muži
svatí, s nimiž náhle šijí čerti a
celibát jim hatí. Mám strach, že
i z andělů stanou se snad rohatí
a zmítati se budou v osidlech chtí-
če zajatí. Celá Země jako by snad navlékla si prezervativ.
Modlím se a volám pomoc, vsázím všechno na vokativ.

Nad propastí

4. června 2018 v 20:29 | Thomas Hvězdoborský
Oblaka temná jak svědomí vraha,
pochmurný sychravý v podvečer čas
truchlivé stromy, černá zem vlahá,
za mračny vymírá sluneční jas.

Konopná vlákna dlaně mi drásají
zlověstná roklina pode mnou zeje,
hrotitá skaliska hladově jásají
provaz, jež drží mne, pozvolna tleje.

V ovzduší kolem čpí již můj skon,
lano pod vahou mou na kusy rve se,
srdce mé na poplach tepe jak zvon,
čeká mne volenka na mrtvém plese.

Naslouchám orchestru trhání lana
krkavci těší se na hodokvas,
až bude má kostra rozlámána,
až budu vydán jim na pospas.

I kdybych dokázal povylézt dále,
kde už se provaz netřepí více,
strohý by byl a řezal by stále,
spaloval by mne jak hořící svíce.

Temnota pode mnou tak zlá být nemusí,
co když se jí odevzdat pokusím?
Člověk nic neví, dokud nic nezkusí,
stejně se všem lidem hnusím.

Mrazivá náruč temnoty bezedné
zahřeje údy mé zkřehlé.
Až moje torzo seschne a vybledne,
a tělo mé bude ztuhlé.

Lačné larvy z prsti černé
moje tkáně ocení,
bude to tak přenádherné,
získat první uznání.

Chci uvolnit sevření,
když vtom lano praská,
v ústech slova loučení,
a na čele vráska.

Kolem hlavy kolují mi
kruté tváře ďábelské,
v téhle chvíli zdají se mi
však docela přátelské.

Žalmy větru roklí zní,
zřemřel člověk nevinný,
památku jeho již nic neuctí,
nevadí, stejně byl nechtěný.

Bedla jedlá

4. června 2018 v 20:11 | Thomas Hvězdoborský |  Kaligramy
Pohleďme!
Toť bedla! Ta je jistě
jedlá, zavýskla si dívka a k houbě si
sedla. "To je krásný kousek," spokojeně předla,
"tato houba vzrostlá, vskutku se vyvedla!" Dívka hou-
bu utrhla a ze země se zvedla. "Hm, matně já si vzpomínám,
zda jsem bedlu jedla... Už jsem celá pomýlená z vepřa,
zela knedla..."
Sotva domů
došla, houbu
hnedle sně-
dla. Lehla
si a zbled-
la. V botanice
nikdy dobře si ne-
vedla. Ouha, těsně
vedle, zmýlila se
v bedle.

Kapka ropy

4. června 2018 v 19:53 | Thomas Hvězdoborský |  Kaligramy
Je-
dna
kapka
ropy, ta
se v moři
ztratí, utěšují
odborníci na slovo
vzatí. Jedna možná
ano a dvě možná taky,
jenže páni odborníci, těch
kapek jsou mraky! Možná že
by bylo dobré neodvracet zraky
a přistoupit i s těmi svými zna-
čkovými saky k hledání způso-
bu, jak zachránit planetu.
Teda, jen pokud se
nepletu


Balada o kormoránovi

4. června 2018 v 19:34 | Thomas Hvězdoborský |  Balady
Nad vodní hladinou přelétá kormorán,
do modrých hlubin se neklidně dívá,
přelétá tiše, všecek je zadumán,
zhrozeně hlavou svou a zobákem kývá.
"Ctěný pane! Oceáne," osloví ten živel pták,
"tys poslední dobou slaný tak,
jako nikdy dříve!
Pověz, louže nekonečná,
jaké neseš břímě?
A čím to, že ryby z tvojí říše
nelibě mě tíží v břiše?
A čím to, že dotek tvůj
slepuje mi peří?
Dokonce i rybáři
méně už ti věří!"
A oceán mlčí.
Jen hladina beze slov se čeří.
"Čím to, že jsi slaný tak,
jako nikdy dříve?"
táže se znovu ten pták.
Na moři vzedmou se mohutné vlny,
vůkol se rozezní teskný ten hlas
Odstoupí od sebe olejné skvrny
a voda sděluje hrůzný svůj vzkaz
"Ve vlastních slzách pomalu tonu,
Toť důvod, proč jsem tak slaný!"
chřtán se mi ropou tou lepkavou plní
která se šíří na všechny strany.
Není kam prchnout!
Pomalu hynu!
Stoupají ze mne oblaka plynu,
který vše dusí a mučí
A za to všechno dávám já vinu
člověčině, která mi tak laskavě do náručí
svěřuje odpad, co nezúročí.
A starají se dál?
Zajímá je, co se mnou bude?
Že mění moře na kanál?
Ne!
Mávnou jen rukou
a lhostejně bručí
ať se s tím oceán vyrovnat učí,
hlavně jen že jsou o smetí chudší!"
A kormorán jen šokován mlčí.
Žaludek náhle zdá se mu tvrdší...
rozvírá zobák a sípavě chrčí.
Ptákův let uvadá a oceán promlouvá:
"Opeřenče, odpusť mi, však není to má vina!
Za toto bláznovství může jen člověčina!
Pravdu však musíš slyšet,
hodina tvoje i má hodina
kvapem se přibližuje.
Však jen pohleď!
Tady kus gumy a tady bota
to co máš v břiše, toť umělá hmota.
Cosi tě sípat vtíravě nutí,
Toť se ví, jíst ryby s rtutí,
to nikomu neprospívá.
Ale člověk?
Ten se jen nečinně dívá.
A celá Země o pomoc křičí,
zatímco tu umíráme.
Však nezlobme se na ně,
oni sami se zničí."
Sotva jen živel skončil svou řeč,
posedla ptáka smrtelná křeč.
Moře spolklo jeho tělo
a nebe opět osamělo.

Kam dál